Mikroplasty nejen v kosmetice

Mikroplasty jsou všude kolem nás – v mořích, v podzemních vodách, vodovodní vodě, balené vodě, v půdě, ve vzduchu, lze je najít v kosmetických, mycích a pracích prostředcích, jsou součástí našeho potravního řetězce…

Co je vlastně mikroplast?

Mikroplasty jsou drobné kousky plastů o velikosti od 100 nanometrů do 5 milimetrů, často pouhým okem nerozpoznatelné. Vyskytují se všude kolem nás. Vznikají buď postupným mechanickým rozpadem plastů (tzv. fragmentace). Plast se nerozkládá, ale rozpadá (laboratorně se odhaduje rozpad plastu někdy po 500 až 1000 letech). Další možností vzniku mikroplastů je jejich cílené vyrábění. Mikroplasty jsou jedním z druhů nanoodpadů – kategorie odpadů, o které toho zatím stále moc nevíme.

• Mikroplasty jsou při současných technologických možnostech neodstranitelné a v tom je jejich největší nebezpečí.

Zajímavosti k zamyšlení:

• Nejmenší identifikovatelná částečka mikroplastu v moři měla velikost 1,6 mikrometru (mikrometr je tisíckrát menší než milimetr).
• Balená voda v plastu může obsahovat 22× více mikroplastů než voda kohoutková (zdroj: Environmental Science & Technology).
• Ročně každý člověk zřejmě pozře mezi 40 – 50 000 mikroplastových částic. ​​​(zdroj: Environmental Science & Technology).

Primární mikroplast:

Je takový druh mikroplastu, který je cíleně vyráběn a přidáván do různých kosmetických přípravků.

• Např. zubní pasty, čistící kosmetika, peelingy, prací prostředky.
• Jsou obsaženy v nátěrech a impregnacích, filtračních zařízeních, v textilním a farmaceutickém průmyslu.

Opotřebením, praním nebo jen běžným používáním se uvolňují a zpravidla kanalizací nebo vzduchem se dostávají do vodních toků a do půdy. Čističky odpadních vod je v současnosti nedokáží spolehlivě eliminovat. Tím se tyto mikroplasty dostávají do ekosystému, který pozvolna začínají ovládat.

Sekundární mikroplast:

Kategorie mikroplastu, pochází v převážné většině z větších kusů plastů, ze kterých se uvolňuje působením různých faktorů – mechanickým opotřebením, působením chemických látek, světla apod.

Svým způsobem jsou výsledkem degradace plastu. Zatímco produkci mikroplastů z výroby bychom dokázali omezit (a v menším měřítku se o to pokoušíme), vznik těchto sekundárních mikroplastů probíhá naprosto nekontrolovaně. Děje se tak především ve vodních ekosystémech, působením povětrnostních vlivů i prostým mechanickým opotřebením. Nikdo nedokáže spočítat, kolik mikroplastů dnes plave ve vodě, a kolik jich kleslo ke dnu.

Nejčastější mikroplasty v kosmetice

• Pochvalujete si pleťový nebo tělový peeling, mycí gel s částečkami, jak krásně pleť zjemňuje, obrušuje a zbavuje odumřelé kůže a čistí? Právě tyto přípravky nejčastěji obsahují zmíněné mikroplasty, které nemají pro naši pleť žádné benefity a navíc zatěžují životní prostředí.
• Dále to jsou líčidla – oční stíny, rtěnky, lesky s glitry a třpytkami, podkladové báze, rozjasňovače…Na těch si často denně “ pochutnáváme“ (oblizujeme, jíme, pijeme) a dostáváme je přímo do těla 🙁
• Zubní pasty, mycí a prací prostředky…

Jde to i jinak? Samozřejmě!

Přírodní ekologická kosmetika BIOEARTH a NAOBAY používá přírodní částečky, biologicky odbouratelné – rozdrcený prach např. z  meruňkových nebo broskvových skořápek, soli, prach z minerálů jako je perlit, křemelina…

• Poznámka: V Itálii jsou kosmetické přípravky s mikroplasty zakázány, a to od 1.1. 2020. Velká pozornost je také věnována kosmetickým přípravkům – zejména líčení, které jsou plastů často plné (různé třpytky, glitry…).

Čtěte štítek = INCI

Dávejte pozor na štítek a před koupí si ověřte, zda přípravek neobsahuje mikroplasty.

Ano, mikroplasty uvedené níže jsou povoleny předpisy, testovány a kontrolovány,  ALE  pleti nepřináší vůbec žádné benefity, naopak ji mohou dráždit a především zatěžují životní prostředí.

• PE (polyethylen)
• PP (polypropylen)
• PMMA (polymethylmethakrylát)
• PET (polyethylen tereftalát)
• Nylon

Mikroplasty v moři

Moře jsou plastů, velkých i malých, plná.  V současnosti existuje zhruba 5 míst a objevují se dvě nová. Jedna u Sibiře a jedna u Nigérie. Odhaduje se, že se jedná o necelých 300 000 tun plastových odpadků. Tyto kupy jsou viditelné a teoreticky odstranitelné. Podle organizace 5Gyres jde odhadem přes 5 bilionů částic plastu. Z nich má však 92 % charakter mikroplastu. Tyto mikroplasty nedokáže zachytit žádné zařízení. A pokud by snad ano, bude zachycován i plankton.

Během praní se každoročně na světě dostane do vodních toků kolem 500 000 tun mikrovláken. Lze bez nadsázky říci, že mikroplasty (a nanomateriály všeobecně) jsou dnes (ne)přirozenou součástí mořského ekosystému. Běžně se vyskytují v organismech mořských živočichů a ptáků. Ať už těch kteří se živí planktonem, nebo těmi, kteří se jimi živí.

​

Mikroplasty ve vzduchu

Vzhledem k malinkatým rozměrům plastových nanočástic a skutečnosti, že se vyskytují i v půdě je zřejmé, že se tyto dostávají i do ovzduší. Jak? Třeba korozí nátěrů, oděry pneumatik, třením textilií. Říká se tomu „plastový prach“. Ze vzduchu se pak dostávají do prostředí, která je dokáží zadržet, např. do vody, nebo do půdy, popřípadě vdechnutím do živých organismů.

​

Závěrem

V Evropě se chystá omezení používání primárních mikroplastů (s těmi tzv. sekundárními nic neuděláme) údajně až v rámci tzv. Plastové strategie (Plastic Strategy), kdy by od roku 2030 měl platit úplný zákaz výrobků s úmyslným obsahem mikroplastů. Do té doby se budou zřejmě mikroplasty produkovat dále, stejně jako budou vznikat degradací plastů.

Zdroj: www.trideniodpadu.cz, www.bioearth.it